دَفْنُ المَوتَى فِي المَسَاجِدِ

Pohřbívání mrtvých v mešitách

لِسَمَاحَةِ الشَّيْخِ العَلَّامَةِ

عَبْدِ العَزِيزِ بْنِ عَبْدِ اللهِ بْنِ بَازٍ

رَحِمَهُ اللهُ

Autor Ctihodný šejch

‘Abdul-‘Azíz Ibn ‘Abdulláh Ibn Báz

بِسْمِ اللهِ الرَّحمَنِ الرَّحِيمِ

Jedenáctý dopis:

Pohřbívání mrtvých v mešitách

Ve jménu Boha, chvála Bohu a požehnání a mír Poslu Božímu, jeho rodu a těm, kteří se řídí jeho správným vedením.

Objevil jsem noviny „Al-Chartúm“ vydané dne 17.4.1415 AH a zjistil jsem, že v nich bylo zveřejněno prohlášení o pohřbení pana Muhammada Al-Hasana Al-Idrísího vedle jeho otce v jejich mešitě ve městě Omdurmán...atd.

A protože Bůh nařídil radit muslimům a zakazovat zavrženíhodné věci, chtěl jsem upozornit, že pohřbívání v mešitách je věc, která není povolená. Dokonce to je způsob přidružování z činů židů a křesťanů, kvůli kterým je Bůh napomínal a Jeho Posel ﷺ proklel, jak bylo zaznamenáno ve dvou správných sbírkách, že ‘Áiša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla, že Prorok ﷺ řekl:

«لَعَنَ اللَّهُ الْيَهُودَ وَالنَّصَارَى، اتَّخَذُوا قُبُورَ أَنْبِيَائِهِمْ مَسَاجِدَ».

„Bůh proklel židy a křesťany, kteří učinili z hrobů svých proroků mešity.” A ve sbírce Sahíh Muslim je vyprávění Džunduba Ibn ‘Abdulláha (ať je s ním Bůh spokojen), že Prorok ﷺ řekl:

«أَلَا وَإِنَّ مَنْ كَانَ قَبْلَكُمْ كَانُوا يَتَّخِذُونَ قُبُورَ أَنْبِيَائِهِمْ وَصَالِحِيهِمْ مَسَاجِدَ، أَلَا فَلَا تَتَّخِذُوا الْقُبُورَ مَسَاجِدَ؛ فَإِنِّي أَنْهَاكُمْ عَنْ ذَلِكَ».

„Věru, že ti, kdo byli před vámi, učinili z hrobů svých proroků a zbožných předků mešity, a tak nedělejte z hrobů mešity, věru, že vám to zakazuji.” A je mnoho hadíthů stejného významu.

A tak je povinné pro všechny muslimy, na každém místě - pro jejich vlády i lid, aby se báli Boha, varovali se toho, co zakázal, a pohřbívali své mrtvé mimo mešity, tak jako Prorok ﷺ a jeho druhové (ať je s nimi Bůh spokojen) pohřbívali mrtvé mimo mešity. A stejně tak to dělali ti, kteří je v dobrém následovali.

A co se týče hrobu Proroka ﷺ a jeho druhů Abú Bakra a ‘Umara (ať je s nimi Bůh spokojen) v jeho mešitě ﷺ, v tom není důkaz pro pohřbívání mrtvých v mešitách, protože Prorok ﷺ byl pohřben ve svém domě - v domě ‘Á'išy (ať je s ní Bůh spokojen) - a pak k němu byli pohřbeni jeho druhové. A když pak Al-Walíd Ibn ‘AbdulMalik rozšířil mešitu, dostal se do ní jeho dům, což se stalo sto let po hidžře, a učenci s tím nesouhlasili, ale on se domníval, že toto by nemělo bránit v rozšíření mešity. A tato věc je jasná, bez pochyb.

A díky tomu je každému muslimovi jasné, že Prorok ﷺ a jeho druhové (ať je s nimi Bůh spokojen) nebyli pohřbeni v mešitě. A to, že se do ní kvůli jejímu rozšíření dostali, není důkazem k povolování pohřbívání v mešitách, protože oni nejsou v mešitě, ale v domě Proroka (mír a požehnání s ním) a protože čin Al-Walída nemůže být pro nikoho důkazem. Důkazem je jedině Korán, Sunna nebo shoda obce a zbožných předků, ať je s nimi Bůh spokojen a učiní nás těmi, kteří je v dobrém následují.

Kvůli radě a zřeknutí se odpovědnosti bylo zveřejněno dne: 14.5.1415 AH.

A jen Bůh je ručitelem úspěchu. A ať Bůh žehná a dá mír našemu proroku Muhammadovi, jeho rodu, druhům a těm, kteří je následují v dobrém.

***

cs397v3.1 - 28/07/2026